Je Vaše pracovní smlouva platná?

V říjnu 2023 vyšel v časopise ČLK Tempus Medicorum na str. 41 článek Mgr. Daniela Valáška, MBA z právní kanceláře ČLK s názvem "Nepříznivý nález Ústavního soudu ve věci jediného společníka právnické osoby (SRO)". (https://www.lkcr.cz/casopis-clk/206cs-2023-rijen)

Jádrem citovaného nálezu Ústavního soudu byl spor mezi společností a pojišťovnou o zaplacení pojistného plnění jako odškodnění za pracovní úraz zaměstnance společnosti. Tento zaměstnanec vykonával pro společnost práci na základě pracovní smlouvy, kterou se společností jako zaměstnavatelem uzavřel, ač sám byl jediným společníkem a jednatelem této společnosti. Pojišťovna toto vyplacení odmítla s odůvodněním, že mezi společností a zaměstnancem nevznikl pracovněprávní vztah. Soudy nižších stupňů se shodly na tom, že mezi společností a zaměstnancem pracovněprávní vztah nevznikl.

Uvedený článek nás zaujal zejména z toho důvodu, že v situaci, kterou popisuje, se nachází poměrně velké množství zdravotnických eseróček. Z toho důvodu jsme požádali naši právničku a stručné vyjádření a návrh řešení.

Zjednodušeně řečeno, celý problém se točí jedině kolem souběhu JEDINÝ JEDNATEL (osoba A) a ZAMĚSTNANEC SPOLEČNOSTI (osoba A), tj. platnosti či neplatnosti takové smlouvy, jejímiž účastníky jsou právě tyto subjekty spojené v jedné fyzické osobě.

Základními východisky jsou tyto teze:

1) Pracovní poměr nesmí být sjednán pro práce, které spadají pod pojem "obchodní vedení společnosti". Obchodní vedení náleží vždy jednateli společnosti, který funkci vykonává na základě smlouvy o výkonu funkce, nikoliv na základě pracovní smlouvy. Jsou-li obsahem pracovní smlouvy práce nesouvisející s obchodním vedením, tj. např. práce lékaře v konkrétní ambulanci (SRO), pak tento druh prací je možné pracovní smlouvu uzavřít.

2) Ocitneme-li se v situaci, že máme sjednanou smlouvu pro práce odlišné od obchodního vedení společnosti, pak je nutné se vypořádat s další výhradou, kterou lze uplatnit vůči takové pracovní smlouvě, a totiž že souběžný pracovněprávní poměr také postrádá základní znak pracovního práva, kterou je výkon závislé práce. Pokud je člen statutárního orgánu obchodní korporace sám sobě nadřízeným, nejde o závislou práci, a tudíž by nemělo dojít ke sjednání pracovního poměru. Jaký je zde konkrétně problém a argumentace úřadů v této situaci? Pokud je ve společnosti "nejvyšším" jednatel, který rozhoduje o sjednání/rozvázání pracovního poměru a on je oprávněn uzavřít pracovní smlouvu, pak se úřady ptají, komu se v podstatě zaměstnanec (lékař) bude zodpovídat, pokud přijde do práce pozdě, bude mít v práci absence nebo přijde do práce pod vlivem omamných látek? Sám sobě zřejmě nic nevytkne, sám se nepodrobí zkoušce např. na přítomnost alkoholu, sám si výpověď z pracovního poměru v případě porušení pracovněprávních předpisů nedá. Sám sobě přiděluji práci, rozhoduje o počtu dnů dovolené apod. Navíc se dá předpokládat, že mzdu si sjedná zpravidla ve výši větší, než by byla dána jinému zaměstnanci na totožné pozici (pokud je zaměstnanců na totožné pozici více, je třeba dodržet zásadu rovnosti zaměstnanců a zajistit rovné odměňování). Od výše mzdy se pak odvíjí nemocenské dávky, tudíž je pochopitelné, že státní orgány pak proti takovým pracovním smlouvám bojují. Situaci nelze obejít ani tak, že ve společnosti bude v pracovním poměru např. personální ředitel či jiná osoba, do jejíž pracovní náplně běžně spadá uzavírání pracovních smluv (tzn. dvě odlišné osoby podepisující pracovní smlouvu). Důvodem je to, že tento personální ředitel je kdykoliv odvolatelný jednatelem společnosti. Situaci nelze řešit ani udělením plné moci k podpisu pracovní smlouvy. Stále je zde problém střetu zájmu a absence vztahu nadřazenosti a podřízenosti, když zaměstnanec se zodpovídá jednateli, tj. sám sobě.

Jak tedy situaci řešit?

Patrně jedinou možností je v takovém případě jmenovat do společnosti druhého jednatele. Pracovní smlouvu vždy podepíšou odlišné osoby a tuto možnost již soudy připouští. Možností je rovněž ponechat v zakladatelské listině jednoho jednatele, avšak pak mít souběh pouze v osobě společníka a zaměstnance a jediným jednatelem jmenovat jinou osobu.

Ze zkušenosti víme, že ne vždy stojí společníci obchodních společností o druhého jednatele, zejména z obavy, aby jim druhý jednatel nezasahoval šířeji do řízení firmy. Pro tyto účely lze však v zakladatelské listině pravomoc jednat samostatně u druhého jednatele omezit pouze na vymezené činnosti.

Pokud se ocitneme v situaci, že máme uzavřenou pracovní smlouvu za jednatele i za zaměstnance stejnou osobou (rozhodně doporučujeme, aby taková smlouva měla ověřený podpis!), pak "kde není žalobce, není soudce" a nikomu tento stav vadit nebude, když mzdu vyplácí společnost a její společník (totožná osoba) toto jednání určitě nenapadne. Jediný, komu by mohla taková smlouva vadit, jsou některé orgány a instituce ve chvíli, kdy mají vyplácet nějaké dávky či pojistná plnění. Pracovněprávní vztah z jejich strany shledán platným nebude, a tudíž ani nároky mohou odmítnout, v čemž jim Ústavní soud – bohužel - dává za pravdu.

Pokud byste se rozhodli řešit tento či obdobný problém, a přidat do společnosti druhého jednatele, můžete se na nás obracet, konkrétní situaci ve spolupráci s právníky posoudíme a navrhneme optimální řešení.